Věk dítěte
Věk dítěte je zásadní, s věkem se vyvíjí přirozená obranyschopnost a dítě získává díky očkování postupně i obranyschopnost uměle navozenou. Čím mladší dítě, tím má vyšší vnímavost k infekčním onemocněním a také fyzikálním faktorům, jako je teplo a chlad, sluneční záření, vlhkost či tlak vzduchu. Čím mladší dítě, tím vyšší riziko dehydratace organizmu a obtížnější volba léčby vzhledem k tomu, že ne všechny léky, které mohou využít dospělí, jsou také vhodné pro děti.
Zdravotní stav dítěte
V případě chronického onemocnění dítěte je určitě před cestou vhodná konzultace s praktickým lékařem a také se specialisty zabývajícími se cestovní medicínou. Součástí cestovních dokladů by měla být lékařská zpráva o zdravotním stavu a léčbě v jazyce navštívené země.
Absolvovaná očkování pravidelná a nadstandardní
Ideální je, pokud dítě cestuje až v době, kdy má ukončeno tzv. základní pravidelné očkování. Poté je chráněno proti tetanu, pertussi (černý kašel), difterii (záškrt), poliomyelitidě (přenosná dětská obrna), virové hepatitidě typu B, onemocněním, které způsobuje Haemofilus influenzae typu b (jako např. zánět hrtanové příklopky či meningitida), dále proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Pokud rodič využil i další doporučená a hrazená očkování, např. proti rotavirům, pneumokokovým a meningokokovým onemocněním, je to pro cestování dítěte nesporná výhoda.
Cesta letadlem
Děti do 6 měsíců věku by letadlem cestovat neměly. Jejich imunita není dostatečná, nemají ukončeno základní pravidelné očkování a jsou velmi vnímavé k vlivům vnějšího prostředí, původcům infekčních nemocí, změnám tlaku při vzletu a přistávání, snížené saturaci kyslíkem a výkyvům teplot [2].
Pro děti od 6 měsíců věku do 2 let jsou vhodnější kratší lety po Evropě, ideálně s využitím charterového leteckého spojení z ČR. Potenciální spektrum patogenů bude podobné místům, kde se dítě do té doby pohybovalo. Při letu pravidelnou leteckou linkou s přestupem v jiné evropské metropoli mohou spolucestující pocházet z různých zemí, kde dominují jiné patogeny [2].
V průběhu letu je organizmus vystaven nižšímu barometrickému tlaku, nižšímu parciálnímu tlaku kyslíku a nižší vlhkosti vzduchu. Organizmus změny kompenzuje zrychleným dýcháním a zrychlenou srdeční frekvencí. Snížení tlaku s sebou nese zvětšení objemu vzduchu v tělních dutinách. To přináší bolest v uších, vedlejších nosních dutinách a zvýšenou plynatost střev. Dětem může ulevit pití nesycených nápojů, žvýkání žvýkaček, bonbony nebo kojení.
Kinetóza
Kinetóza je častější u dětí ve věku 4–10 let [3]. Mladší děti jí obvykle netrpí. Při kinetóze dochází ke konfliktu mezi informacemi, které poskytuje zrak a vestibulární aparát. Nejčastěji se projevuje jako závrať, bolest hlavy, slabost, ospalost, porucha chuti, nevolnost, zvýšené slinění, zvracení, případně tachykardie.
Prevence spočívá ve vyloučení dopravního prostředku, který kinetózu vyvolává, odpočinek před cestou, lehká stravy s vyloučením sycených nápojů a potravin s vysokým obsahem histaminu, volba sedadla v letadle v přední třetině kabiny, kabina na lodi ve střední třetině na dolní palubě, zavření očí během jízdy, soustředění na něco jiného (zpívání s dětmi, slovní hry), vyloučení čtení a sledování mobilního telefonu nebo tabletu za jízdy, častější zastávky během cest autem, neprůhledný pevný sáček pro případ zvracení. Po poradě s lékařem lze kinetóze u dětí předcházet v ně kterých případech i farmakologicky.
Jet lag
Jet lag – tzv. pásmová nemoc – může vznikat při přeletu více než tří časových pásem, projevuje se únavou, narušením spánkového cyklu, pocitem hladu v neobvyklou denní dobu nebo nechutenstvím, bolestmi hlavy. Děti si mohou na nové časové pásmo zvykat několik dnů a je potřeba respektovat jejich fyziologické potřeby.
Nadměrná teplota a vlhkost
Nadměrná teplota a vlhkost v tropických a subtropických zemích, někdy i v kombinaci s nepřiměřenou fyzickou zátěží, mohou vést k selhání termoregulace s následným přehřátím organizmu. Může dojít k úpalu, úžehu, kolapsu, v některých případech i k rozvoji šokového stavu. Prevencí je mírná fyzická aktivita spíše v ranních a večerních hodinách, dostatečná hydratace, volné oblečení z přírodních materiálů, pokrývka hlavy, využití stínu, klimatizace a respektování únavy a pocitů dítěte.
Tab. 1. Nejčastější obtíže dětí na cestách [2].
- akutní průjmová onemocnění
- horečnaté stavy
- onemocnění kůže
- respirační onemocnění
- chronická průjmová onemocnění
Ultrafialová složka slunečního záření
Ultrafialová (UV) složka slunečního záření může vyvolat solární dermatitidu (zánět kůže), pigmentaci, kožní nádory a má vliv na stárnutí kůže. Nejvyšší intenzitu má mezi 11. a 13. hod a ve vyšších nadmořských výškách. Proniká až do 3 metrů hloubky ve vodě. Případné poškození zdraví je závislé i na tzv. fototypu jedince. Novorozenci a kojenci do 6 měsíců nemají být vystavováni slunci vůbec. Děti do 2 let ideálně jen odraženým paprskům [3]. Děti od 2 let s fotoprotektivy (chránící proti záření) jen po takovou dobu, aby nedošlo ke spálení. Ochranný prostředek je nutné nanést v dostatečném množství 30 minut před vystavením se slunci a opakovaně (existují také oděvy s ochranou proti UV záření). Důležité jsou i sluneční brýle s UV filtrem.
Epidemiologická situace jednotlivých zemí
Epidemiologická situace jednotlivých zemí je velmi odlišná. Děti jsou obecně k nákazám vnímavější, stačí jim nižší infekční dávka a terapie může být obtížná. Zdravotnická zařízení mohou být problematicky dostupná, mají jinou úroveň, můžeme narazit na jazykovou bariéru a jiné zvyklosti.
Nejčastější obtíže dětí na cestách
Nejčastější obtíže dětí na cestách ukazuje tab. 1.
Cestovatelský průjem může mít bakteriální, virový nebo parazitární původ. Prevence průjmu je založena na konzumaci kvalitních potravin, nápojů a dodržování zásad osobní hygieny. To není s malými dětmi jednoduché. Léky vhodné pro řešení akutního průjmového onemocnění by měly být součástí každé cestovní lékárničky.
V rámci přípravy na cestu je vhodná prevence onemocnění přenášených prostřednictvím jídla a vody, tedy virové hepatitidy typu A a břišního tyfu.
Prevencí respiračních nákaz je absolvované základní očkování a doporučené očkování např. proti pneumokokům, meningokokům, covidu-19 a chřipce.
Riziko za strany zvířat nelze podceňovat. Děti nemusí mít ke zvířatům respekt. Zvířata mohou způsobit zranění, ale také přenášet onemocnění. Nejnebezpečnější je vzteklina. Přenáší ji nejčastěji pes, ale také např. opice a řada dalších zvířat. K většině zranění dochází při překročení bezpečné vzdálenosti a nerespektování zvířecích instinktů.
Pro přenos je dostatečné i velmi drobné kousnutí, škrábnutí pokožky nebo poslintání zraněné pokožky. V takovém případě je nezbytné vyhledat zdravotnické zařízení a zahájit tzv. postexpoziční profylaxi vztekliny očkováním. Pokud by došlo k rozvoji onemocnění, je vždy smrtelné. Existuje i preventivní očkování proti vzteklině. V případě dětí je lépe volit destinace, kde se vzteklina nevyskytuje.
Riziko onemocnění přenášených hmyzem je velmi významné. Zejména komáři mohou přenášet řadu onemocnění. Očkováním lze děti chránit proti žluté zimnici, horečce dengue a japonské encefalitidě. Proti některým onemocněním, např. proti malárii, lze s omezením využít lékovou profylaxi. Protože je ale u dětí pravděpodobnější závažný průběh malárie, neměly by děti do 5 let malarické oblasti navštěvovat. Proti dalším onemocněním přenášeným hmyzem nemáme žádnou specifickou ochranu, pro zmírnění rizika poštípání komáry lze využít fyzické a chemické bariéry a režimová opatření.
Speciální repelenty pro děti jsou k dispozici od 3 měsíců věku s obsahem icaridinu (např. PREDATOR Junior), od 2 let i s obsahem DEET (diethyltoluamid) (např.: PROTECTOR či PREDATOR). Dle doporučení výrobců lze u dětí do 6 let řadu repelentů využít jen v jedné, maximálně ve dvou denních dávkách. To při účinnosti maximálně 4–8hodinové nemusí pokrýt celodenní riziko. U malých dětí se repelenty neaplikují na ruce, jelikož si je často dávají do úst. Ruce pak ale nejsou chráněny. V ČR a řadě zemí Evropy a Asie se může dítě setkat s klíštětem a rizikem přenosu klíšťové encefalitidy nebo lymeské borreliózy. Očkování proti klíšťové encefalitidě je vhodné. Nadstandardní očkování popisuje tab. 2.
Riziko úrazu může být v některých případech vyšší než riziko infekčního onemocnění. Při cestování s dětmi je potřeba je mít stále pod dohledem, při všech aktivitách včetně koupání. Při cestování v místě pobytu dodržovat pravidla silničního provozu, využít dětských autosedaček, bezpečnostních pásů, ochrany hlavy přilbou při jízdě na kole, záchrannou vestu při sportování ve vodě, chránit jejich nohy na pláži a při koupání.
Vlastní cestovní doklad musí mít každé cestující dítě. Cestovní doklad je platný vždy pouze pro jednu osobu, která je jeho držitelem. To platí i pro děti do 15 let, tedy i novorozence. Cestovní doklad pro děti a kojence vystavuje příslušný úřad obce s rozšířenou působností [4].
Dítě by také mělo být vybaveno náramkem nebo visačkou se základními osobními údaji (jméno, datum narození, jméno a telefon doprovázející osoby) pro případ, že by se ztratilo.
Cestovní pojištění je vhodné sjednat s maximálními limity.
Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že cestování zejména za exotikou je pro děti přijatelnější až ve vyšším než kojeneckém nebo batolecím věku. Dovolená strávená s dětmi by měla být dovolenou především pro děti. Měla by přinést kromě zábavy především bezpečí, pohodlí a neměla by omezovat přirozené nároky dětí.
Literatura
- České noviny. Letiště Praha loni odbavilo 10,7 mil cestujících, meziročně více než dvojnásobek. 2023 [online]. Dostupné z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2305687
- Maďar R, Hiemer I. Cestování dětí: zdravotní rizika, doporučení, prevence, kazuistiky, Ockov Cest Med 2017; 9(2).
- Beran J, Vaništa J. Základy cestovního lékařství. Praha: Galén 2006.
- Policie České republiky. Aktuální informace k cestování do zahraničí. 2023 [online]. Dostupné z: https://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-informace-aktualni-informacek-cestovani-do-zahranici.aspx.