Druhy očkování
Základní očkování pro každého cestovatele
Proti žloutence typu A lze očkovat samostatně dvěma dávkami s minimálním odstupem 6 měsíců (jednou dávkou před odjezdem), ochrana je dlouhodobá. Očkovat je možné také kombinovanou vakcínou proti typům A a B třemi dávkami (2 před odjezdem), ochrana je dlouhodobá až doživotní.
Žloutenku typu B lze očkovat samostatně třemi dávkami nebo kombinovanou vakcínou proti typům A a B třemi dávkami. Po třech dávkách je ochrana dlouholetá, pravděpodobně doživotní. Před odjezdem do zahraničí jsou nutné 2 dávky.
Další doporučení
Situace ve výskytu onemocnění COVID-19 se neustále vyvíjí. Odpovědi na nejčastější dotazy a aktuální informace o situaci ve světě najdete na https://covid19.who.int/ a v Česku na https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19.
Chřipka se každoročně přeočkovává nově vyrobenou vakcínou vzhledem k častým změnám ve stavbě viru. Očkování proti chřipce se doporučuje chronicky nemocným všech věkových kategorií, osobám nad 65 let věku, dětem, těhotným, zdravotníkům, pedagogům a všem, kteří nechtějí sami onemocnět a současně nechtějí být zdrojem infekce pro své nejbližší okolí.
Pásový opar je endogenní reinfekce virem VZV u osob, které v minulosti prodělaly plané neštovice. Pro snížení rizika vzniku pásového oparu a postherpetické neuralgie je možné očkování 2 dávkami neživé vakcíny. Onemocnění vzniká typicky při stresu jakéhokoli původu.
Klíšťová encefalitida se v této zemi vyskytuje endemicky. Očkování se provádí třemi dávkami – potřebná ochrana vzniká 2 týdny po aplikaci druhé dávky. Přeočkování se provádí podle věku po 3 nebo 5 letech.
Očkování proti meningokokovým infekcím doporučujeme s ohledem na zvýšenou fyzickou i psychickou zátěž všem cestovatelům. Jedná se o respirační nákazu s krátkou inkubační dobou a rychlým průběhem, projevující se horečkou, bolestmi hlavy, petechiemi, poruchami vědomí a srážlivosti krve. Typ vakcíny Vám poradí lékař centra Očkování a cestovní medicíny podle Vašeho věku a destinace.
Očkování proti planým neštovicím je vhodné pro vnímavé jedince, kteří onemocnění prokazatelně neprodělali. Jedná se o respirační nákazu s horečkou a typickou vyrážkou, která má v dospělosti většinou těžší průběh než v dětství. Onemocnění je velmi nebezpečné pro novorozence, pokud se matka nakazí těsně před porodem nebo v době kolem porodu.
Očkování proti pneumokokovým infekcím by měly zvážit osoby chronicky nemocné a lidé nad 40 let věku. Jedná se o respirační onemocnění přenášené především kapénkami v místech s velkým množstvím lidí (letiště, nádraží, cestování letadlem, školy, sportovní či kulturní akce).
Pravidelná očkování – zkontrolujte si platnost pravidelných očkování (tetanus, záškrt, spalničky, příušnice, dětská obrna atd.). V případě potřeby Vám poradí lékař centra Očkování a cestovní medicíny, která očkování je potřeba obnovit.
Očkování proti spalničkám lze doporučit vnímavým jedincům a osobám, které očkování absolvovali před delší dobou (více než 30 let), zvláště pokud se chystají cestovat do zemí se zvýšeným výskytem spalniček nebo do zemí s nízkou úrovní zdravotnictví. Jde o velmi nakažlivé onemocnění (asi 9x nakažlivější než COVID-19), přenášené kapénkami a kontaminovaným aerosolem.
V zemi se vyskytují některé nemoci přenášené hmyzem. Aktuální riziko zhodnotí lékař centra Očkování a cestovní medicíny, kde Vám doporučí i vhodnou prevenci, případně léčbu.
Vzteklina u zvířat se stále vyskytuje. Pokud byste byli pokousáni nebo poškrábání psem nebo jiným savcem, nemusí být okamžitě dostupná léčba. Proto se doporučuje zvážit očkování ještě před cestou, pokud je pravděpodobné, že dojde ke kontaktu se psy či divoce žijícími zvířaty (tzv. preexpoziční profylaxe). K rizikovým aktivitám patří kempování, dobrodružné cestování, jeskyňářské aktivity, práce se zvířaty nebo jejich vzorky, návštěvy venkova. Protože je pravděpodobnost kontaktu se psy nebo jinými zvířaty u dětí větší, zvažte i jejich očkování.
Vzteklina u zvířat se nevyskytuje. Nicméně vzteklina u divoce žijících zvířat není vyloučena, zvláště u netopýrů. Očkování proti vzteklině se doporučuje jen u lidí, kteří pracují s divoce žijícími zvířaty (veterináři, terénní biologové, laboratorní pracovníci přicházející do kontaktu se vzorky podezřelých savců apod.)
