Světový den meningitidy, který každoročně připadá na 24. dubna, má za cíl zdůraznit důležitost prevence a informovanosti o této nemoci. Navzdory významnému pokroku za posledních pár desítek let jsou meningokokové nákazy stále celosvětově obávaným onemocněním. Jen v roce 2017 bylo celosvětově evidováno pět milionů nových případů a 290 tisíc úmrtí. V listopadu 2020 přišla WHO na zasedání Světového zdravotnického shromáždění s novým plánem na poražení nemoci do roku 2030.
Diagnostika meningokokového onemocnění je často náročná, protože jeho počáteční klinické projevy jsou podobné častějším, ale méně závažným onemocněním. Meningokokové onemocnění však může rychle postupovat, a proto je důležitá včasná a přesná diagnóza. Ani ta ale nemusí pomoci při infekci vysoce virulentními (nakažlivými) kmeny. Mezi běžné klinické projevy invazivního meningokokového onemocnění patří meningitida (zánět mozkových blan), sepse (systémová reakce organismu na infekci) a meningitida se sepsí. Meningitida je pozorována přibližně u 50 % invazivních případů.
Ze statistik vyplývá, že u osob postižených invazivním meningokokovým onemocněním (IMO) zemře přibližně jedna z deseti a u více než jedné z pěti se objeví závažné dlouhodobé následky (obrna končetin, hluchota, slepota, porucha růstu, epilepsie, poškození mozku apod.). Původcem nemoci je v případě bakteriální meningitidy bakterie Neisseria meningitidis, která se vyskytuje v několika skupinách, přičemž nejčastějšími původci nákaz jsou A, B, C, W-135 a Y. Nejvíce invazivních meningokokových onemocnění (IMO) je v ČR způsobeno skupinou B a C, méně se vyskytují skupiny W-135 a Y. V některých případech nelze původce diagnostikovat. I když skupiny W-135 a Y mají v rámci IMO celkově nižší zastoupení, jejich smrtnost je vyšší.
PŘENOS A NOSIČSTVÍ
K přenosu bakterie dochází výhradně z člověka na člověka vzdušnou cestou úzkým kontaktem s infikovaným jedincem. Bakterie se usídluje na omezenou dobu (týdny až měsíc) v zadní části nosohltanu a v horních cestách dýchacích. Pro daného jedince není nosičství bakterie nebezpečné, tato osoba se ale stává rizikem pro své okolí. Procento bezpříznakových nosičů není ve všech věkových skupinách stejné, nejvyšší je ve skupině mladých dospělých, zejména studentů (5–15 %, u studentů i vyšší).
RYCHLÝ A DRAMATICKÝ PRŮBĚH
Meningokoková meningitida je akutní nemoc, u které jde o minuty. K nezvratnému poškození organismu může dojít už za několik hodin od prvních příznaků. Ty přitom nemusí být nijak závažné ani specifické – horečka, silné bolesti hlavy a kloubů – onemocnění tak může být na začátku mylně považováno za běžnou virózu s nechutenstvím, nevolností a rýmou. Po těchto příznacích může následovat náhlý nástup ospalosti, zmatenosti, ztuhnutí šíje, zastřeného vědomí a typického krvácení do kůže, po němž následuje odumírání tkání. Průměrná doba konzultace lékaře je osm hodin od prvních příznaků a hospitalizace 13 hodin od prvních příznaků, nemoc však může probíhat i rychleji. Dítě, které je ještě odpoledne zdravé, může být již večer na hranici smrti. Komplikace meningokokového onemocnění mohou zahrnovat ztrátu sluchu, slepotu, epilepsii a trvalé poškození mozku. V nejhorších případech vede toto onemocnění k úmrtí. K tomu může dojít, i když rodič i lékař postupují rychle a správně, tak zákeřná tato bakterie může být.
VÝSKYT MENINGOKOKOVÝCH NÁKAZ SE LIŠÍ PODLE VĚKU
Dle statistik (z let 2013–2020) je v ČR nejvyšší riziko výskytu invazivních meningokokových onemocnění u kojenců mladších než jeden rok, především během prvních šesti měsíců života. Do rodiny s novorozenci, resp. s kojenci, pro které je toto onemocnění obzvláště nebezpečné, se meningokok dostává bezpříznakovými nosiči. Může se jednat i o staršího sourozence, v dětských kolektivech je bezpříznakové nosičství častější. Další ohroženou skupinou jsou děti předškolního věku a dorostenci (mladí dospělí, studenti, sportovci a osoby pobývající ve velkých kolektivech) zejména ve věkové kategorii 15–19 let. V ohrožení jsou ale i osoby s některým zdravotním omezením, vybrané kategorie zdravotnických pracovníků a cestovatelé do zemí s vysokým výskytem IMO.
Očkování proti IMO je doporučeno především pro:
- kojence ve věku 2–11 měsíců věku,
- děti ve věku 1–4 let věku,
- dospívající a mladé dospělé ve věku 13–25 let, očkování se upřednostňuje ve věku 13–15 let,
- pacienty se zdravotní indikací (pacienti s porušenou funkcí sleziny, po transplantaci hematopoetických buněk, s imunodeficity, po prodělané invazivní meningokokové nebo pneumokokové infekci),
- osoby cestující nebo plánující trvalý pobyt v zemích s rizikem nákazy meningokokovým onemocněním.
PREVENCE PRO CESTOVATELE
K zajištění co nejširšího skupinového pokrytí ochrany se doporučuje očkování jak vakcínou proti meningokokům skupin A, C, W-135 a Y, tak i vakcínou proti meningokokům skupiny B. Pro cestovatele je vhodná vakcinace, zejména pokud budou podstupovat fyzickou zátěž (hory, kola, apod.) nebo budou v úzkém kontaktu s místním obyvatelstvem (cestování prostředky hromadné dopravy, účast na hromadných akcích, bydlení v ubytovnách nižší cenové kategorie apod.). Riziko nákazy je někdy větší v dopravním prostředku, např. na letišti a v letadle, směrem do místa pobytu než v samotné cílové destinaci. Riziko nákazy touto nemocí je na světě nejvyšší v pásu subsaharské Afriky od západního až po východní pobřeží, a to v období prosinec–červen, kdy je počasí suché, prašné a větrné a místní lidé tráví více času uvnitř svých obydlí. Povinné je očkování proti meningokokové meningitidě vakcínou A, C, Y a W-135 při cestě do Saúdské Arábie v období muslimské poutě hadždž (hajj), která letos začíná 17. července. Před zavedením povinnosti očkování nemoc postihovala desítky poutníků s nemalým počtem úmrtí.
Autor: Ing. Kateřina Ratiborská
Garant obsahu: MUDr. Hana Tkadlecová