Opět jsme se spojili s Michalem, který stále putuje se svou motorkou kolem světa. Nyní se už nachází v jižních částech Afriky a má za sebou spoustu nových zážitků. Pro vás, naše klienty, jsme Michala zase trochu vyzpovídali.
Pokud máte zájem sledovat Michala online, kde píše své zážitky a přidává i spoustu fotek, navštivte jeho facebook (https://www.facebook.com/SMichalemVSedle/)
Michale, kolik jsi doposud ujel cca kilometrů a projel zemí?
Kilometrově už nejsem daleko od 40 000km a zemí jsem doposud projel 8 v Evropě a v Africe 18, kde právě osmnátcou zemí je Malawi. Dohromady tedy doposud 26 zemí na obouch kontinentech.
Jak je na tom motorka? Bylo potřeba vyměnit nějaké díly, opravy apod.?
Ano, bez pravidelné udržby a výměný nekterých spotřebních dílů by to nešlo. Zasadní byla třeba výměna spojky v Abgole nebo servis v Namíbii, kde jsem toho dělal spoustu. Něco preventivně a zbytek byl nutný. Například jsem musel důkladně pročistit palivovou soustavu motorky, jelikož palivo na tomto kontinentu kvalitou zrovna neoplývá. Při každém tankování se mi do nádrže dostává větší či menší množství špíny, která následně způsobuje nepravidelný chod motoru.
Trochu si změnil plán cesty – původně si měl projet na východ a nakonec jedeš směrem na jih. Jaký je pak další plán cesty?
Naučil jsem jedno, a to že plánování je zbytečné. Sama cesta zvolí co je v daný okamžik nejlepší. To se i stalo, a tak jsem projel západní Afrikou až do Namibie, kde jsem přibrzdil, otočil se směrem na severovýchod a začal směřovat ke Kilimandžáru v Tanzánii, které jsem chtěl vidět. Od Kilimandžára jsem už ale definitivně nabral směr na jihozápad, kde je cílovou destinací pro mě Kapské město v Jihoafrické republice. To ale předbíhám, jelikož je přede mnou ještě několik tisíc kilometrů. Nyní mě čeká rozhodnutí, zda projedu z Malawi Mozambik nebo tuto zemi objedu. V Mozambiku začala řádit cholera a celkově je země dost zničená po cyklonech a vydatných deštích z předchozích týdnů. No uvidím, jak se rozhodnu.
Setkal se s něčím novým, co tě překvapilo?
Moc mě překvapilo třeba to, když jseem z Angoly posílal pohledy. Za odeslání pohledu nechtěli nic zaplatit. Myslel jsem si, že pohledy nedojdou, ale ne. Došly asi za tři týdny uplně všem, co jsem psal. Cokoli, co je v dnešním světě zadarmo bych nazval zázrakem.
Jak jsi na tom zdravotně? Potkaly tě nějaké komplikace nebo je všechno v pořádku?
Setkal jsem se osobně s břišním tyfem, a jak jsem měl těžký první den nemoci, tak jsem si říkal že jsem pěkně v háji. Naštěstí v Angole, kde jsem tyfus prodělal, mě obdarovali místními silnými léky po tom, co jsem v nemocnici prodělal krevní testy. Do 4 dnů od prvních příznaků jsme mohl znova běžně fungovat bez omezení. To je paráda, teda alespoň pro mě. Čekal jsem že budu ,,umírat" minimálně týden a více :) Myslím si, že bez očkování by byl průběh mnohem horší a delší.
Co ta zvířata? Stále žádná? 😊
Zvířat už jsem si užil až až. Začalo to na jihu Angoly, kde se začaly objevovat první antilopy, či zebry. Namibie navázala a v Botswaně jsem přímo počítal kusy zvěře na stovky. Takže jo, v Africe ještě nějáká zvířata žijou, ale nejvetší koncetraci vždy najdete v národních parcích. Parky jsou pro mě zakleté a nemohu do nich. Teda né s motorkou a pronájem safari auta atd. vychází vždy kolem 500 dolarů na den, a to je pro mě nepřijatelné. Měl jsem vlastně čest jeden malý národní park v Tanzánii projet. Ovšem projížděl jsem ho v noci a na cestě jsem doslova projížděl smečkami hyen. Byl to zážitek, na který nezapomenu. Měl jsem hodně nahnáno. Některé kusy jsem míjel na metr.
Jak na tebe působí obyvatelé nových zemí, které si navštívil?
Když pominu mizivé procento lidí, kteří mi nějákým způsobem danou chvilku znepříjemnili, jsou ke mně všichni milí. U mladejch kluků boduje moje velká motorka, která je tu pro ně raritou. Párkrát jsem na hvizdot kluků zastavil na kus řeči a odměnou mi třeba bylo chlazené pivo. Nechci to moc vykřikovat, ale zatím jsem nezaplatil žádnou pokutu za porušení pravidel silničního provozu. Porušuju je denodenně společně s ostatními řidiči, pokud bych to nedělal, byl bych ještě ve vetším nebezpečí.
Opět se zeptáme na nějaké doporučení pro naše klienty, kteří by se vydali do zemí, které si ty už navštívil. Je něco, na co si dát pozor? Nebo čeho se naopak nemusí vůbec bát?
Opravdu bych se bál jídla. Třeba v Angole místní nedopuručují jíst zelený salát kvuli tomu, že bývá zaléván kontaminovanou vodou, no a to pak může člověk dojít rychle do kontaktu s tyfem. Nedoporučuju jít ani čerstvou zeleninu clekově. Určitě nepijte vodu z vodovodu. Já to dělal a možná právě v Angole to byla ta pomyslná poslední kapka.
Určitě do Afriky bez hodně dobrého repelentu a dlouhých rukávů nejezděte. Né každý komár je malarický, ale garantuju, že budete v některých oblastech hodně pokousaní, pokud se neobleščete a nenastříkáte.
Naopak bych se nebál grilovaného jídla na ulici, nebo v některých zemích vaří dopoledne perfektní slepičí vývary, jejichž součástí je i pořádnný kus kuřecího masa. Doposud jsem jedl hovězí, vepřové, kuřecí, jehněčí, skopové, ale i maso z africké zvěře. Ve většině případech grilované. Maso bylo vždy hotové a pěkně propečené.
Vůbec se nebojte cestovat do Afriky. Většina mnou navštívených zemí má co nabídnout pro každého. Od oceánu po hory, od pouští po pralesy.
My Michalovi moc děkujeme za jeho postřehy a zážitky, které s námi sdílí. Přejeme mu mnoho pozitivních zážitků a štěstí a budeme se těšit na další rozhovor.
Přikládáme pár fotografií z Michalova archivu:
.jpg)
