Vakcíny pro mě vždy měly zvláštní význam. Jako malý chlapec v Jihoafrické republice jsem téměř zemřel na obrnu. V té době – počátkem třicátých let – neexistovala proti této vysoce nakažlivé nemoci vakcína. Rodiče všude na světě se oprávněně obávali, že poliovirus překročí jako mor práh jejich domu, zasáhne jejich dítě a způsobí mu ochrnutí během několika hodin nebo v horším případě smrt během několika dnů.
Lékaři mým rodičům oznámili, že se se mnou nedá mnoho dělat, a tak otec zahájil přípravy mého pohřbu. Naštěstí jsem se zotavil, pouze nemám plně funkční pravou ruku. Prožil jsem nádherný život, ovšem ochrnutí ruky je mi každodenní připomínkou, proč musíme naléhavě usilovat o vymýcení obrny a zajistit, aby měly všechny děti přístup k potřebným vakcínám.
Věřím, že se toho dne dožiju
Ještě před čtvrt stoletím byla obrna endemická ve 125 zemích – a denně ochromila více než tisíc dětí. Dnes máme nejméně případů obrny v menším počtu zemí než kdykoliv v minulosti. Loni byla za stát bez výskytu této nemoci označena Indie – kdysi považovaná za nejobtížnější místo k zastavení obrny. Ve zbývajících třech zemích, kde se obrnu dosud nepodařilo eliminovat – v Pákistánu, Afghánistánu a Nigérii –, se v roce 2012 objevilo pouhých 223 hlášených případů. To mě naplňuje optimismem, že se dožiju dne, kdy bude tato úděsná nemoc navždy vymýcena.
Zdroj a celý článek naleznete na: iDnes.cz
Autor: Desmond Tutu
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka