V České republice ročně evidujeme 600–1000 onemocnění, v závislosti na vývoji počasí a výskytu hlodavců v daném roce. Rok 2019 potvrdil vysoké riziko klíšťové encefalitidy v ČR, onemocnělo 774 osob.
Středoevropská klíšťová encefalitida je onemocnění způsobené virem. Důležitou úlohu při jejím přenosu hraje klíště. Jde o onemocnění s přírodní ohniskovostí, což znamená, že se vyskytuje pouze za splnění všech nezbytných podmínek – vhodné klimatické podmínky, výskyt přenašeče – tedy klíštěte – a výskyt rezervoárových zvířat – hlodavců a malých savců. Méně obvyklou, ale v našich podmínkách ne úplně vzácnou cestou přenosu je infekce po požití nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků, které pocházejí od čerstvě nakažených koz, ovcí či krav.
Klíšťovou encefalitidou lze onemocnět nejen v České republice, ale také v Rakousku, na Slovensku, ve Slovinsku, Chorvatsku, Německu, Švýcarsku, Maďarsku, Pobaltí, Albánii a na východním pobřeží Švédska.
Klíště prodělává složitý vývojový cyklus trvající několik let (záleží na klimatu). Samička naklade do země tisíce vajíček, z nichž se vylíhnou larvy. Larvy (téměř průhledná, okem sotva zjistitelná klíšťata) se po sání na drobných hlodavcích mění v nymfy (drobná klíšťata). Ty se pak mění v samičky nebo samečky. Každé vývojové stadium musí jedenkrát sát krev, aby mohl pokračovat jeho vývoj. Všechna vývojová stadia přežívají chladná období roku v horních vrstvách půdy a po oteplení hledají vhodný objekt pro sání. Člověk je náhodným článkem v řetězci přenosu.
Vývojová stadia klíštěte
Čím nižší vývojové stadium, tím níž v travnatém či křovinatém porostu se klíště vyskytuje. Nejvýš (cca 80 cm nad povrch) vyleze samička, která je největší a má tmavě červený štítek neboli „zadeček“. Sameček má štítek černý, je menší než samička a krev už nesaje. Z výše uvedeného plyne, že klíšťata nepadají ze stromů, ale číhají v trávě a křovinách.
Výskyt klíšťové encefalitidy má typicky dva vrcholy – jeden na začátku léta, druhý na jeho konci. Vhodné počasí pro klíšťata je vlhko a teplo, příliš horko a sucho jim nesvědčí.
Při pobytu v přírodě jsou nejrizikovější louky, polní cesty a travnaté a křovinaté okraje lesů, kde je dostatečně vlhko. Rizikovou činností je i odstraňování přisátých klíšťat domácím mazlíčkům.
Letošní mírná zima a vlhké a teplé léto výskytu a aktivitě klíšťat mimořádně přeje, což se projevuje i na počtu hlášených onemocnění, kterých je v porovnání se stejným obdobím loňského roku ve Zlínském kraji o 50 % více.
Onemocnění klasicky probíhá dvoufázově: 1–2 týdny po přisátí klíštěte se objeví nespecifické chřipkové příznaky (teplota, bolest hlavy), po přechodném zlepšení se dostaví druhá fáze s příznaky postižení nervového systému (bolesti hlavy, světloplachost, přecitlivělost na zvuky, zvracení, poruchy vědomí). U části pacientů onemocnění proběhne jen jako horečnaté onemocnění s bolestmi hlavy. Závažnější průběh onemocnění s dlouhotrvajícími následky se častěji objevuje u starších lidí, umírá jeden nemocný ze sta. Bohužel proočkovanost je vyšší v nejmladších věkových skupinách a dospělí a starší ročníky na prevenci tolik nemyslí. Smrtelné případy bohužel evidujeme v minulosti i ve Zlínském kraji.
V roce 2019 mělo v ČR mnoho případů závažný průběh a v pěti případech došlo k úmrtí, převážně u osob ve vyšším věku, konkrétně 60, 68, 69 a 79 let. Úmrtí ve věku 11 let potvrdilo, že se onemocnění se závažným průběhem nevyhýbá ani dětem.
Protože jde o virové onemocnění, neexistuje léčba, která by cílila přímo na původce. Léčí se pouze některé projevy nemoci. V případě rozvoje zánětu mozku je nutná dlouhodobá hospitalizace, výjimečně i s podporou životních funkcí. Po prodělaném onemocnění je nutná dlouhodobá rekonvalescence, pracovní neschopnost, která může trvat několik měsíců i déle. Pacient po těžkém onemocnění se v rekonvalescenci několik měsíců musí vyhýbat pohledu do monitoru či obrazovky a dlouho nemůže vykonávat žádnou fyzickou aktivitu.
Onemocnění může zanechat trvalé následky v podobě neurologických poruch (např. hluchota, ochrnutí, dlouhotrvající únava a bolesti hlavy), a vést tak ke zhoršení kvality života jedince.
Prevence
Proti napadení klíšťaty se lze bránit správným používáním repelentů, vhodným oděvem (světlý, upnutý, dlouhé rukávy a nohavice, uzavřená obuv), prohlídkou těla po návratu z přírody, kterou je vhodné zopakovat i následující den. Zároveň jde o ochranu i před dalšími infekcemi, které klíště přenáší. Přisáté klíště je třeba co nejrychleji odstranit kývavým pohybem za použití dezinfekce. Čím déle klíště saje, tím větší je pravděpodobnost nákazy.
Nejúčinnější formou prevence proti klíšťové encefalitidě je očkování. Přestože většina populace ČR má povědomí o existenci onemocnění a očkovací látky, je v ČR očkováno jen 29 % populace. Nejméně chráněnou skupinou obyvatelstva jsou osoby nad 60 let věku, u kterých proočkovanost dosahuje jen 20 %. Příkladem by nám mohly být sousední země, jako je Německo s celkovou proočkovaností 58 % nebo Rakousko s celkovou proočkovaností 79 %.
Základní očkování sestává ze tří dávek aplikovaných v průběhu jednoho roku. Očkovat lze po celé období roku, i v létě – v tomto případě je však vhodné použít zrychlené schéma. Přeočkování jednou dávkou se provádí po třech, resp. po třech až pěti letech. Vakcína existuje ve variantě pro děti od jednoho roku věku a pro dospělé. Očkování provádí praktický lékař nebo očkovací centra. Náklady na očkování pomáhají nést zdravotní pojišťovny.
MUDr. Hana Tkadlecová
epidemiolog
lékař centra Očkování a cestovní medicíny