Výskyt
Po zavedení očkování se na celém světě podařilo významně snížit počty případů onemocnění a úmrtí, nicméně v některých státech světa se záškrt stále vyskytuje. Velký výskyt byl v 90. letech zaznamenáván v zemích bývalého Sovětského svazu. Vyskytuje se také v nejchudších zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky.
Přenos
Nemoc se přenáší převážně kapénkovou infekcí vzdušnou cestou, ale i kontaminovanými předměty.
Zdroj nákazy
Zdrojem nákazy u záškrtu je nemocný člověk nebo bacilonosič toxigenního kmene Corynebacterium diphtheriae. Nakažlivost nemocného je od konce inkubační doby po celou dobu nemoci, obvykle 14 dnů, ale i déle než jeden měsíc.
Inkubační doba
Inkubační doba trvá 2–5 dní.
Příznaky
Onemocnění začíná bolestí v krku, zvýšenou teplotou a zimnicí, nechutenstvím. Bakteriální toxin způsobuje bílé nebo šedé povlaky v nosohltanu a krku, které ztěžují dýchání a polykání. Záškrt může být smrtelné onemocnění. Povlaky mohou ucpat horní cesty nemocného natolik, že se udusí. Toxin napadá též srdce, způsobuje poruchy srdečního rytmu a může vést k srdečnímu selhání. Postižení nervů vede k ochrnutí. Smrtnost záškrtu je asi 10 % (tedy 1 z 10 nemocných zemře), u dětí do pěti let je to 20 %.
Ochrana a prevence
Očkování proti záškrtu se v ČR provádí plošně od roku 1946, díky čemuž se v Česku prakticky nevyskytuje. Povinně se očkují kojenci od 9. týdne věku třemi dávkami hexavakcíny. Přeočkování se provádí mezi 5. a 6. rokem věku a mezi 10. a 11. rokem věku dítěte. U dospělých osob se doporučuje přeočkování nad 40 let věku při odjezdu do rizikových oblastí.
Příspěvek pojišťovny
Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.
Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované. V našich očkovacích centrech vám lékaři poskytnou odbornou konzultaci. Následné rozhodnutí o očkování patří plně do kompetence lékařů v našich centrech.
